Naše první dvě alba se dostala k uším Michala Bulíře, který neváhal a napsal k nim výživný komentář:
Držím Ti pěsti je sbírka animálních výkřiků
Pokud nejste hard fan téhle party, pak vás přechod mezi prvním a druhým albem musí zákonitě dostat do emocionálně dost nestabilní situace. Držím ti pěsti je totiž sbírkou animálních výkřiků post punkerů, které svět rodičů kolem nich sere až na dřeň. A jedou tu svou naprosto natvrdo.
Svět twenties vás bude bavit jen za předpokladu, že vám nevadí vulgarity a zjednodušování obecných pravd až na dřeň. Hudebně je to dost masakr, když kapela divoce míchá grungem poučený punk s městským folkem a nijak se s tím nepáře. Problém je v tom, že punkeři ze zásady nevěří nikomu, kdo umí zahrát stupnici a posluchači milující muziku zase nevydýchají slovní útoky na cokoli, co se zrovna pánům nelíbí.
Sumárně je to vysoce nad průměrem gymplácké muziky, protože z toho adrenalin stříká, jako squirt z MILFky na PornHubu, takže pokud vám před dvěma roky bylo kolem dvaceti, budete z toho u vytržení.
A FURT TO NESTAČÍ je sofistikovanější jízda
Druhé album je o dost poučenější a sofistikovanější jízda, protože teď už nesjíždíte Stiflerovu mámu, ale našli jste si hezkou vrstevnici, která místo bohapustého šukání vyžaduje i srozumitelnou debatu o tom, proč vás kaká toto, či proč nesnášíte tuhle skupinu lidí. A má recht, protože vám už došlo, že ječet svým živitelům do ksichtu, že vám svým životem podělali ten váš, je vlastně kontraproduktivní, neboť už víte, že vydělat prachy na nový iPhone prostě není jako lusknutí prsty…
Tahle deska čerpá z podobných kořenů, akorát ta původní punková nasranost v hadrech smrdících po cigárech, je vystřídána větším nadhledem. Občas jsem zaslechl, jako by jim v zádech stáli mí oblíbení Morphine, chvílemi ze stínů vystupovali raní Pixies, či UJD. V každém případě, tohle je kurevsky autentická výpověď, která se vůbec nebojí říci nahlas, že náš svět jim vůbec nevyhovuje.
A jestli chcete slyšet, co si o vás vaše děti myslí, pusťte si „Namále“. Až si budete broukat: Nemáme za co se stydět, ale možná bychom měli… dost možná vám poběží mráz po zádech.
Závěrem
Dost se těším na novou desku. Pokud totiž bude rozdíl mezi druhým a třetím albem stejně kvalitativně dramatický, jako mezi první a druhou, máme se nač těšit.
Text i fotky publikovány s laskavým svolením jejich autorů.